Naši úžasní nový správcové!!!
17. ledna 2011 v 20:13
|
Zvířata
Už se přihlásilo pár lidiček!
Od Lulu a Žuči - dalších fajn blogů,čekám na odpověď!
No tak teda tady je máme - prozatím je tam jedna osoba....
Nová a úžasná .......Sarafína!!!
(správce budu v tomto a jiných článcích psát tučně!!!)
Napsala jsem návrh ještě pár jiným blogařům tak se snad ozvou!!:o)
No tak už se jeden ozval máme tu dalšího člena skupiny......
airin- bonitku -n
Díky moc za přihlášku Sarafíno a Airin!!!!!
Lidnes-svetzvirat
Problémová skupina TSZ
16. ledna 2011 v 20:16
|
Zvířata
Vysvětlivky - skupina
Založila jsem tuhle skupinu TSZ - trable s domácímí mazlíčky,
pro ty kteří mají se svými mazlíčky nějaké trable!
Pokud se svým mazlíčkem nějakou trabli máš,
tak to napiš do komentářů a já ti buď:
1.odpovím způsobem komentáře
2.napíšu o tvém trabli a o tom jak ho vyřešit článek
Přihlášení do skupiny
Je také možnost se do téhle skupiny přihlásit.
Výhody ve skupině:
1.Můžeš i ty poradit lidem kteří mají nějaké trable
2.Podepisovat se budeš moct jako např.Arian - poradce
3.Budeš moct mně osobně se zeptat na svou trabli (přes můj email který ti pokud si o něj řekneš pošlu,ve škole pokud chodíš na Zš a Mš Dr.joklíka v Kyjově)
Přihlášky mi prosím posílejte na adresu:
zviratka.plysaci@gmail.com
Předem dík!!!
Rupert Grint životopis
16. listopadu 2010 v 17:05
|
Harry Potter
Rupert Grint

Celé jméno: Rupert Michael Grint
narodil se: 24. srpna 1988
horoskop:panna
přezdívky :Ginger, Go-Again Grint
barva očí :zelená-modrá
barva vlasů; zrzavé
narodil se: 24. srpna 1988
horoskop:panna
přezdívky :Ginger, Go-Again Grint
barva očí :zelená-modrá
barva vlasů; zrzavé
Ema Watson životopis
16. listopadu 2010 v 17:01
|
Harry Potter
Jméno: Emma Watson
Záliby: hokej, házená, tenis a atletika
Postava: Hermiona Grangerová
Datum narození:15.04.1990
Místo narození: Oxford, Anglie
Záliby: Baví ji hokej, házená, tenis a atletika. Zajímá se o umění a chlubí se tím, že má ve filmovém ateliéru tu nejbarevnější a nejlépe zkrášlenou skříňku na oblečení. Mezi její oblíbené aktivity také patří navštěvování přátel a rodiny, cestování, tanec (street jazz, hip hop, salsa a také klasické tance, které si mohla vyzkoušet i před kamerou u příležitosti plesu v Harry Potter a Ohnivý pohár) a zpěv.
Záliby: hokej, házená, tenis a atletika
Postava: Hermiona Grangerová
Datum narození:15.04.1990
Místo narození: Oxford, Anglie
Záliby: Baví ji hokej, házená, tenis a atletika. Zajímá se o umění a chlubí se tím, že má ve filmovém ateliéru tu nejbarevnější a nejlépe zkrášlenou skříňku na oblečení. Mezi její oblíbené aktivity také patří navštěvování přátel a rodiny, cestování, tanec (street jazz, hip hop, salsa a také klasické tance, které si mohla vyzkoušet i před kamerou u příležitosti plesu v Harry Potter a Ohnivý pohár) a zpěv.
Harry Potter
5. listopadu 2010 v 14:13
|
Harry Potter

Povolání: Herec
Věk: 21
Datum narození: 23. 07.
1989
Místo narození: Londýn, Anglie
Znamení: Lev aktuální horoskop »
Výška: 173 cm
Věk: 21
Datum narození: 23. 07.
1989
Místo narození: Londýn, Anglie
Znamení: Lev aktuální horoskop »
Výška: 173 cm
Sdílet
14
14
Životopis
Daniel se chtěl stát hercem již od pěti let, ale jeho rodiče si nepřipouštěli, že by mohl být hercem. Přesto se mu podařilo rodiče přesvědčit a jeho máma poslala Danielovu fotku do televizní společnosti BBC, která vybírala potencionální uchazeče na roli mladého Davida Copperfielda. Daniel musel projít přes pět zkoušek, než se mu podařilo získat tuto první větší roli v televizní adaptaci románu Charlese Dickense "David Copperfield" (1999). V tomto dramatu v režii Simona Curtise také hrálaMaggie Smith, která v sérii Harry Potter ztvárňuje profesorku McGonagallovou.
Rozcestník rubriky 7.
5. listopadu 2010 v 14:10
|
Kouzelný svět
V rubrice Harry Potter je životopis Emmy Watson i Ruperta Grinta
Akvárium
19. října 2010 v 17:31
|
akvarijní rybky
Akvárium
Tento článek pojednává o nádrži ze skla - akvárium ,čili domovem pro naše oblíbené mazlíčky - rybičky!
V Monterey Bay Aquarium v Kalifornii s obsahem 1,3 milionů litrů je vidět simulovaný ekosystém chaluhového lesa.
Malé amatérské akvárium s obsahem 100 litrů, určené k chovu několika druhů vzájemně snášenlivých ryb, tzv. společenská nádrž.
Neonka obecná (Tetra neonová, Paracheirodon innesi) je jedna z nejčastěji chovaných akvarijních ryb.
Akvárium je nádrž z průhledného materiálu (většinou ze skla nebo pevného plastu) naplněná vodou, ve které se pěstují vodní rostliny a chovají vodní živočichové (většinou ryby, někteří bezobratlí, ale také savci, obojživelníci a plazi). Velikost akvárií s pohybuje od litrů až do tisíců kubických metrů. Malá a střední akvária slouží obvykle pro domácí chov ryb, velká akvária jsou zřizována ze vzdělávacích důvodů například v zoologických zahradách nebo jako živá dekorace ve veřejných prostorách. Moderní veřejná akvária dosahují obrovských rozměrů. Například akvárium v japonskéOsace má obsah 5400 m³ (54 000 hektolitrů) a sbírku 580 druhů vodních živočichů.
Obsah[ |
Typy akvárií
Podle biotopu
Mořská akvária, brakická akvária a sladkovodní akvária.
Tropická akvária a studenovodní akvária.
Akvaterária a paludária.
Podle konstrukce
Běžná pokojová akvária se konstruují třemi základními způsoby, jako celoskleněná litá, rámová a lepená. Dnes se již používají prakticky pouze akvária lepená:
- Celoskleněná litá akvária (elementky) se dnes již téměř nepoužívají. Jejich nevýhodou byl malý maximální objem, sklon k praskání a často i nerovné a opticky zkreslující sklo. Výhodou celoskleněných litých akvárií byla odolnost vůči korozi a chemikáliím (např. léčivům), které mohly poškozovat tmel rámových akvárií. V době před rozšířením lepených akvárií se elementky často používaly pro menší nádrže, zejména karantény, vytíračky a podobně.
- Rámová akvária jsou tvořeny ocelovým rámem, do něhož jsou vtmeleny skleněné stěny a dno. Před rozšířením lepených akvárií se jednalo o běžnou konstrukci středních a větších akvárií, dnes se již prakticky nepoužívají. Jejich nevýhodou je sklon ke korozi a ztrátě těsnosti.
- Lepená akvária jsou dnes nejpoužívanější. Dno i všechny čtyři stěny jsou tvořeny skleněnými tabulemi, které jsou slepeny silikonovým lepidlem. U větších nádrží bývají vlepeny skleněné výztuhy. Tento typ konstrukce se dnes používá pro akvária od těch nejmenších až po nádrže o obsahu přes 1000 litrů.
Velmi velké nádrže se konstruují různými způsoby, například z betonu, skleněné jsou jen některé stěny nebo jejich části.
Podle skladby chovaných organismů
Druhová akvária
Biotopní akvária
Společenská akvária
Technické vybavení akvária
Akvárium lze úspěšně provozovat i bez zvláštního technického vybavení. Technická zařízení ale umožňují chovat náročnější živočichy i rostliny a významně ulehčují údržbu akvária.
Vytápění a chlazení
V akváriu je potřeba udržovat stálou teplotu v rozmezí určeném potřebami chovaných živočichů a pěstovaných rostlin. V případě oblíbených tropických akvárií se nejčastěji jedná o nutnost vytápění, některá akvária je však nutno chladit. Zařízení pro udržování teploty jsou obvykle vybavena interním termostatem, nebo je lze připojit k externímu, který může řídit i několik zařízení současně. K vytápění menších akvárií se nejčastěji používají topná tělesa, nejčastěji ve vodotěsné skleněné zkumavce.
Osvětlení
Kvalitní osvětlení akvária je důležité především pro fotosyntetizující rostliny, v mořských akváriích i pro korály. Rostliny nejen významně přispívají k estetickému dojmu, ale především se produkcí kyslíku a spotřebou oxidu uhličitého a dusíkatých látek významně podílí na udržení biologické rovnováhy v akváriu. Proto je osvětlení akvária velmi důležité. Tropické rostliny vyžadují přibližně 12 hodin světla
žralok
19. října 2010 v 17:29
|
žraloci
Žraloci
Na tento článek je přesměrováno heslo Žralok. Možná hledáte: Žralok (seriál).
Carcharhinus melanopterus | ||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
| ||||||||||
| řády | ||||||||||
|
Žraloci byli dřív řád (Selachiformes), dnes jsou obvykle považováni za nadřád (Selachimorpha) třídy
příčnoústých (Elasmobranchii).
příčnoústých (Elasmobranchii).
Výskyt: Žraloci jsou především mořští predátoři a obývají většinu rozlohy moří a oceánů. Někteří z nich se vyskytují i v brakických vodách při ústí řek a pronikají do jejich dolních toků, vyskytlo se i několik málo druhů, které se adaptovaly na život ve větších sladkých jezerech.
[editovat]Stavba těla
Žraloci jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě. Mají torpédovité, někdy až hadovitě protáhlé tělo. Jejich prsní ploutve nejsou spojeny s osní kostrou, která je chrupavčitá,[1] nicméně vyskytují se na ní známky kostnatění.
Kůže je kryta plakoidními šupinami krytými sklovinou, které způsobují velkou drsnost kůže žraloků. Žaberní štěrbiny jsou po stranách těla, přičemž proudění vody přes ně zajišťuje pouze žralokův pohyb vpřed (voda při tomto pohybu proniká ústy do ústní dutiny a žáberními štěrbinami zase ven. To vede k tomu, že zamotá-li se žralok do sítě, vcelku rychle se udusí. Po první žaberní štěrbině zůstal menší otvor zvaný spirákulum. U některých rychle plovoucích druhů je redukováno, nebo zcela mizí. Naopak u druhů, které se zdržují u dna je výrazně větší a okysličuje krev pro oko a mozek. U rejnoků přivádí vodu k žábrám, když leží zahrabaní do písku.
Žraločí čelisti mají ve zvířecím světě zcela výjimečné vlastnosti. Pravěcí žraloci měli horní čelist pevně spojenou s lebkou a museli se tedy spokojit s poměrně malou kořistí. Během vývoje se však tlama posunula pod hlavu, horní čelist se uvolnila z lebečního spojení a stala se pohyblivou. Tím pádem mohou dnešní žraloci pozřít značně objemnou kořist nebo z ní vytrhávat velké kusy masa. Čelisti jsou ovládány nepředstavitelně výkonnými svaly. Síla stisku čelistí naměřená u žraloka dlouhého tři metry činila 3 tuny na 1 cm2 (síla stisku lidské čelisti je u sedmdesátikilového člověka asi 220 kilogramů na 1 cm2). Ostré, zpravidla trojúhelníkové zuby kožního původu jsou zasazeny v pevné vazivové tkáni a uspořádány v několika řadách, z nichž funkční je ovšem jen ta první. Žraločí zuby mají neomezenou schopnost regenerace. Po opotřebení nebo poškození se zuby ohnou dopředu a vypadnou, přičemž na řadu přijde řada druhá. Počet řad není konečný, další stále dorůstají. Rychlost obnovy zubů se liší podle druhu, může trvat 8 - 10 dní, ale také několik měsíců. Zuby ve spodní čelisti slouží k přidržení kořisti, zatímco zuby v čelisti horní k řezání (to je způsobeno prudkým házením hlavy do stran při útoku).
Trávicí soustava je poměrně krátká, na ústní dutinu navazuje hltan, po něm následuje krátký jícen, žaludek a tenké střevo a nakonec tlusté střevo s tzv. spirální řasou a kloaka. Na tuto osu jsou napojena velká játra s vysokým obsahem jaterního tuku avylučovací ústrojí s prvoledvinami.
Žraloci jsou gonochoristé s vnitřním oplozením. Jsou vejcorodí, vejcoživorodí nebo živorodí, přičemž u druhé skupiny může docházet k nitroděložnímu kanibalismu. Vajíčka jsou hranatá a veliká, u některých druhů přes 20 cm.
Struna hřbetní začíná být zaškrcována obratly (ale stále je souvislá). Žraloci mají v těle zvláštní látku skvalen. Slouží k nadlehčování těla a lepšímu pohybu ve vodě.
[editovat]Známí zástupci
Největším žralokem je planktonožravý
žralok obrovský (údajně až 20 metrů dlouhý), za nejnebezpečnějšího člověku se pak považují žralok bílý a dále žralok bělavý, žralok modrý a žralok tygří. V jezeře Nikaragua žije až třímetrový sladkovodní žralokCarcharhinus nicaraguensis.
žralok obrovský (údajně až 20 metrů dlouhý), za nejnebezpečnějšího člověku se pak považují žralok bílý a dále žralok bělavý, žralok modrý a žralok tygří. V jezeře Nikaragua žije až třímetrový sladkovodní žralokCarcharhinus nicaraguensis.
[editovat]Smysly
Žralok má k dispozici smyslové orgány, z nichž některé jsou v říši zvířat naprosto ojedinělé (Lorenziniho ampule).
Sluch
Dosah žraločího sluchu je několik tisíc metrů. Pokusy prokázaly, že žraloci sluchem zachycují i velice nízké frekvence, které člověk neslyší, a zdroje těchto nízkých frekvencí je dokonce přitahují.
Dosah žraločího sluchu je několik tisíc metrů. Pokusy prokázaly, že žraloci sluchem zachycují i velice nízké frekvence, které člověk neslyší, a zdroje těchto nízkých frekvencí je dokonce přitahují.
Čich
V pořadí citlivosti žraločích smyslových orgánů stojí čich s dosahem několika set metrů hned na druhém místě za sluchem. Žraloci jsou schopni ucítit jeden díl krve v několika milionech částic vody. Kromě pachu krve reagují i na pach sekretu vydávaného vyplašenými rybami.
V pořadí citlivosti žraločích smyslových orgánů stojí čich s dosahem několika set metrů hned na druhém místě za sluchem. Žraloci jsou schopni ucítit jeden díl krve v několika milionech částic vody. Kromě pachu krve reagují i na pach sekretu vydávaného vyplašenými rybami.
Postranní čára
Postranní čára funguje na způsob detektoru změny polohy tím, že registruje sebemenší záchvěv vodního proudu a tedy i vibrace, které z něho pramení. Kromě toho má navíc rozhodující roli v udržování rovnováhy. Často je srovnávána se sonarem.
Jedná se o kanálek probíhající pod kůží téměř po celé délce obou stran trupu, který je s kožním povrchem spojen pomocí dalších menších kanálků. Další podobné kanálky jsou také umístěny na hlavě, kde obkružují oči a sledují okraj čelistí. Uvnitř kanálků jsou smyslové buňky zvané neuromasty, které registrují tlaky, jež se na ně přenášejí z tekutiny (tzv. lymfy), v níž se vznášejí. Takto získané informace jsou pak předávány do mozku.
Jedná se o kanálek probíhající pod kůží téměř po celé délce obou stran trupu, který je s kožním povrchem spojen pomocí dalších menších kanálků. Další podobné kanálky jsou také umístěny na hlavě, kde obkružují oči a sledují okraj čelistí. Uvnitř kanálků jsou smyslové buňky zvané neuromasty, které registrují tlaky, jež se na ně přenášejí z tekutiny (tzv. lymfy), v níž se vznášejí. Takto získané informace jsou pak předávány do mozku.
Smyslové dutiny
Smyslové dutiny jsou rozděleny po celé délce těla od hlavy až ke kořenu ocasu. Častěji je nacházíme u žraloků z hlubokých moří. Vznikají vzájemným překrytím dvou přilehlých, od ostatních odlišných šupin. Uvnitř každé takto vzniklé dutinky je bradavka a jedna velká senzitivní buňka (tzv. volný neuromast). Toto uspořádání je naprosto totožné s buňkami, které u člověka a ostatních živočichů vytvářejí na jazyku orgány chuti. Pokusy dokázaly, že jsou tyto struktury citlivé na chemické podněty, což podporuje domněnku, že se skutečně o tyto orgány jedná. Detekční vzdálenost smyslových dutin je stejně jako u postranní čáry řádově 100 - 200 metrů.
Smyslové dutiny jsou rozděleny po celé délce těla od hlavy až ke kořenu ocasu. Častěji je nacházíme u žraloků z hlubokých moří. Vznikají vzájemným překrytím dvou přilehlých, od ostatních odlišných šupin. Uvnitř každé takto vzniklé dutinky je bradavka a jedna velká senzitivní buňka (tzv. volný neuromast). Toto uspořádání je naprosto totožné s buňkami, které u člověka a ostatních živočichů vytvářejí na jazyku orgány chuti. Pokusy dokázaly, že jsou tyto struktury citlivé na chemické podněty, což podporuje domněnku, že se skutečně o tyto orgány jedná. Detekční vzdálenost smyslových dutin je stejně jako u postranní čáry řádově 100 - 200 metrů.
Zrak
Oko žraloka se podobá oku obratlovců, ale je velmi dobře přizpůsobeno mořskému prostředí. Sítnice obsahuje velký počet tyčinek (vidění v šeru) a menší počet čípků (ostrost a vnímání barev). Zornička se může otvírat i zavírat velmi rychle podle intenzity světla a kvůli minimálnímu osvětlení v podmořském prostředí má oko i tapetum lucidum (vrstva buněk za sítnicí schopných odrážet nazpět světlo, které už jednou sítnicí prostoupilo) vlastní nočním dravcům. Žraloci vidí na kratší vzdálenost i nad vodní hladinou, zejména žralok bílý je znám vystrkováním hlavy nad vodu. Některé druhy žraloků mají zvláštní druh víčka tzv. mžurku, což je membrána, která jim zejména při útoku přepadává jako ochrana přes oko. Jiné druhy žraloků mžurku nemají, ale často dřív než zaútočí stočí oči dozadu, aby si je chránili.
Zrakový systém žraloka bílého vykazuje některé odchylky od ostatních druhů. Má výborně adaptované oko pro dobré vidění za dne a dokonalé rozlišování barev, zato je méně specializované na noční vidění, což odpovídá tomu, že je denním dravcem.
Lorenziniho ampule
Lorenziniho ampule, které jsou umístěny pod rypcem žraloka, jsou detektory teplotních a vibračních změn a zaznamenávají také změny slanosti, kontaktního tlaku i zcela nepatrné změny elektrického pole. Nesčetné pokusy dokázaly, že i ve zcela kalné vodě dokáží žraloci lokalizovat svou kořist, a to i tehdy je-li třeba nehybná nebo dokonce zahrabaná v písku (všichni živočichové včetně člověka vytváří slabé elektromagnetické pole). Tento orgán také velmi pravděpodobně nahrazuje zrak, když má žralok při útoku zakryto oko mžurkou nebo ho pootočí dozadu.
Lorenziniho ampule, které jsou umístěny pod rypcem žraloka, jsou detektory teplotních a vibračních změn a zaznamenávají také změny slanosti, kontaktního tlaku i zcela nepatrné změny elektrického pole. Nesčetné pokusy dokázaly, že i ve zcela kalné vodě dokáží žraloci lokalizovat svou kořist, a to i tehdy je-li třeba nehybná nebo dokonce zahrabaná v písku (všichni živočichové včetně člověka vytváří slabé elektromagnetické pole). Tento orgán také velmi pravděpodobně nahrazuje zrak, když má žralok při útoku zakryto oko mžurkou nebo ho pootočí dozadu.
[editovat]Potrava
Jsou to dravci (s výjimkou několika planktonožravých druhů), největší podíl jejich stravy je tvořen rybami. Loví však v podstatě všechny mořské živočichy a i mořské ptáky a ploutvonožce. Je přirozeně známo i mnoho případů útoků na člověka, přičemž většina dobrozdání vychází z toho, že se nejednalo o útok na člověka jako takový ale o záměnu s jinými objekty, na které žralok jinak útočí (tuleňatd.). Nutno ovšem dodat, že žralok (na rozdíl třeba od kosatky) netrpí žádnými skrupulemi a člověka sežere i poté, co zjistí, že to tuleň není.
[editovat]Význam pro člověka
Krom systematického hubení založeném na tom, že žraloci jsou nenávidění, člověku nebezpeční predátoři, mohou být loveni pro potravu (maso mnohých je jedlé, nutričně velmi výživná jsou játra). Žraločí ploutve jsou v některých zemích považovány za vyhlášenou pochoutku; poptávka po ní nadále roste, čímž se významně zvyšuje ohrožení žraloků. Číňané z ploutví mj. vyrábí i lepidlo.
[editovat]Chování a rozmnožování
Pozorováním žraloka v jeho přirozeném prostředí bylo zjištěno, že jde o inteligentního tvora, který, třebaže se biologicky od savců v mnohém liší, v mnohém je jim blízký. Nejvíce výzkumníky překvapil složitý a úžasný rituál námluv.
[editovat]Zajímavosti
U menších druhů žraloků (asi kolem 1m) výzkumníci zjistili, že když obrátí žraloka břichem ke hladině, tak se žralok dostane do svalové strnulosti (katalepsie). Ale je zajímavé, že žralok nezemře, protože musí plavat ,aby se neudusil. Žraloci také vnímají elektrické vlnění, které je pak dohání k agresivitě [zdroj?]. Jestliže se člověk někdy potká se žralokem, měl by být v klidu a pomalu dýchat, protože lidský mozek vysílá vlny [zdroj?], které žralok zachytí a začne zkoumat.
Lev
19. října 2010 v 17:27
|
Lev
Lev
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||
| Panthera leo (Linné, 1758) | ||||||||||||||||
Dnešní rozšíření lva | ||||||||||||||||
| Poddruhy | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| jaguár americký (Panthera onca) |
Lev pustinný (Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus.
[editovat]Populace a rozšíření
Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.
V relativně nedávné době sahalo přirozené prostředí lvů od severu Euroasie - Portugalsko až Indie, až po Afriku (kromě Sahary). Poslední evropští lvi zemřeli již v dávných časech. Na Kavkazu, posledním útočišti euroasijských lvů přežila populace lva indického až do 10. století. Mezi pozdním 19. a raným 20. stoletím také vymřeli lvi ze severní Afriky a Blízkého východu. V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na 16 000-30 000 kusů žijících v divočině. V 90. letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke snížení jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv. inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.
Lev indický (Panthera leo persica, také perský nebo asijský), jehož historické území sahalo od Turecka až po Indii a od Kavkazu po Jemen, byl vyhuben na celém území Palestiny a Blízkého východu. Dnes žijí lvi na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii. Kolem tří set kusů také našlo útočiště o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gujarat. Jejich stavy zůstávají stabilní. V období pozdního pleistocénu byli lvi k nalezení také v Americe a severní Euroasii. Nejzajímavějšími poddruhy byly lev kapský a lev americký (neplést s pumou americkou, také známou jako americký lev). Tyto poddruhy byly nedávno považovány za dva odlišné druhy, genetické studie to prokázaly.
[editovat]Potrava a lov
Lev a mládě pojídající buvola afrického
Lvice loví ve smečkách, obvykle v noci nebo za úsvitu. Jejich kořistí se stávají hlavně vetší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali soustředit na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.
Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi vyvinou rychlost 80 km/h,[1] ale postrádají vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku,stisk na hrdle, nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, napříkladhyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.
[editovat]Sociální chování
Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.
Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.
Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt. ze poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to že lvi odměňují členy, kteří brání potravu…
Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.
Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.
[editovat]Rozmnožování a sexualita
Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní kopuluje pár pravidelně 20× až 40× denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.
Březost samice trvá 100-120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80% mláďat nedožije ani dvou let.
Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.
Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.
Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.
Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.
[editovat]Fyziologická charakteristika
Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150-225 kg. Samice dosahují hmotnosti 120-150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.
Samci dosahují délky 170-250 cm. Samice zhruba 140-175 cm. Ocas měří 70-100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.
Kožich bývá zbarven různě - Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.
[editovat]Hříva
Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.
[editovat]Historický vývoj
Nejstarší fosilní nálezy kočky připomínající lva jsou známy z Tanzanie, stáří je odhadováno na 3,5 milionu let. Někteří vědci se domnívají, že šlo o původní druh lva, avšak většina se shodla na tom, že jde pouze o šelmu lvu podobnou. Nejstarší známé nálezy druhu Panthera leo byly nalezeny v Africe a jejich stáří je odhadováno na 700 000 let. Panthera leo se poprvé objevil v Evropě před 300 000 lety v Itálii jako poddruh Panthera leo fossilis. Z tohoto nálezu je také odvozený poddruh Panthera leo speleae - lev jeskynní, který se také začal objevovat před 300 000 lety. V období pleistocénu se lvi rozšířili také na území Severní a Jižní Ameriky a vznikl nový poddruh Panthera leo atrox - lev americký.
V severní Euroasii a Americe byli lvi běžní, vymřeli před poslední dobou ledovou - zhruba před 10 000 lety.
[editovat]Taxon
Hlavní rozdíl mezi jednotlivými poddruhy tkví v jejich rozšíření a velikosti. Pravděpodobně se všechny poddruhy vyvinuly z jednoho před zhruba 55.000 lety.
- Panthera leo azandica - severovýchodní konžský lev.
- Panthera leo bleyenberghi - lev katanžský nebo Jihozápadní africký lev. Zimbabwe, Angola, Katanga (Zaire).
- Panthera leo europaea - lev evropský. Jako zvláštní poddruh nepotvrzen. (Pravděpodobně identický se lvem Indickým nebo Panthera leo speles).
- Panthera leo hollisteri - lev konžský.
- Panthera leo krugeri - lev jihoafrický.
- Panthera leo leo (P. l. berberisca) - lev berberský - V přírodě a pravděpodobně také v zajetí vymřel[2]
- Panthera leo melanochaita - lev kapský;V přírodě vymřel pravděpodobně v roce 1860.
- Panthera leo massaicus - lev massajský.
- Panthera leo nubica - lev východoafrický.
- Panthera leo persica - lev indický nebo také lev perský či lev asijský. Kriticky ohrožený, pouze 350 jedinců přežívá poblíž Gir Forest v Indii. Dříve se vyskytoval i v Turecku, na Blízkém východě, v Pákistánu, Indii a dokonce i v Bangladéši. Pytláci jej hojně lovili, Lev perský lovil ve dne a byl menšího vzrůstu, proto se stal pro člověka lehkou kořistí.
- Panthera leo roosevelti - lev abyssianský.
- Panthera leo somaliensis - lev somálský.
- Panthera leo senegalensis - lev severoafrický, nebo také Lev senegalský.
- Panthera leo verneyi - lev kalaharijský. Pozorovány anatomické rozdíly a rozdíly v chování oproti dnešním poddruhům.
[editovat]Variace
Několik různých genetických variací lva bylo pozorováno v přírodě, o většinu se však zasloužily zoologické zahrady na celém světě.
[editovat]Bílí lvi
Přestože jsou vzácní, jsou občas hlášeni v Timbavati v jižní Africe. Jejich neobvyklé zbarvení je dáno recesivním genem. Bílý lev je v nevýhodě, když přijde na lov, díky zbarvení může totiž být kořistí velice lehce odhalen. Mláďata i dospělí jedinci jsou čistě bílí, ne jako běžní mládí lvi, kteří na sobě mají barevné fleky.
[editovat]Křížení lvů s ostatními velkými kočkami
Lvi jsou často kříženi s tygry (vetšinou sibiřským nebo bengálským), vznikají kříženci, kterým se říká ligeři a tigoni (anglické složeniny slov "tiger" a "lion" - první zkratka značí vždy živočiš. druh samce, druhá značí druh samice). Lvi byli také kříženi s levharty a jaguáry, tito jedinci se nazývali leoponi a jaglioni.
Liger je kříženec samce lva a tygří samice. Protože jsou ze strany otce i matky potlačeny geny, které zastavují růst v určitém věku, dosahuje liger úctyhodných rozměrů a stává se tak největší kočkovitou šelmou světa. S tygrem sdílí pruhy, které má po celém těle, se lvím samcem je to zase hříva. Ligeří samci nejsou plodní, samice vetšinou ano. Samci mají 50% šanci že se narodí s hřívou, ale pouze dalších 50% získá hřívu velikostí podobnou hřívě lva.
Méně známou variací je Tigon, kříženec tygřího samce a lví samice. U tohoto druhu se uplatnily geny, které potlačují růst, od obou rodičů, takže je tigon menšího vzrůstu. Samci bývají také sterilní.
[editovat]Útoky na člověka
Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí, avšak někdy je hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí a člověk se poté stává snadno dostupnou kořistí. Lvi nejsou tak agresivní jako třeba bengálští tygři nebo levharti, které mají na svědomí vetší počet lidských obětí. Nejznámější útok na člověka se stal v roce 1898, kdy se v Africkém městě Tsavo stavěla železnice. Dva bezhřívnatí lvi zabili na 35 afrických dělníků za pouhé dva dny. Dělníci postavili obrané ploty s pochodněmi, aby se lvi nedostali do tábora, avšak ani tyto je nedokázaly zadržet. John Henry Patterson, který vedl stavbu zkoušel v noci vylézt na strom a lvy zabít, avšak bezúspěšně. Než se lvy podařilo zastřelit, stihli zabít 135 lidí.
Jsou taky zaznamenány útoky lvů v zajetí, statisticky na člověka útočí lev v zajetí častěji než ve volné přirodě.
Zebra
19. října 2010 v 17:26
|
Zebry
Zebra
Tento článek pojednává o lichokopytném zvířeti. O vodorovné dopravní značce pojednává článek Přechod pro chodce.
Zebra stepní | ||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
| druhy | ||||||||||||||
|
Zebra je označení pro jeden ze tří podrodů kopytníků z rodu Equus, jejichž srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná ("zebrovaná"). Tito zástupci skupiny koňovitých lichokopytníků žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázeným klisnami a mláďaty. Zebra se dožívá 30 až 40 roků.
[editovat]Stavba těla
Stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům koní. Mají kratší nohy a větší hlavu, a nejsou tak dobrými sprintery jako ušlechtilá plemena domácích koní. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.
[editovat]Rozdělení zeber
Mezi zebrami jsou velké individuální rozdíly, popisuje se mnoho poddruhů a místních variet, proto i počet popsaných druhů prošel revizí. Tradičně se popisovaly čtyři druhy: zebra stepní (E. burchellii), zebra horská (E. zebra), zebra Grévyho (E. grevyi) a zebra kvaga (E. quagga). Zebra kvaga byla vyhubena, v roce 1883 uhynul poslední jedinec. V poslední době se ale ukazuje, že zebra kvaga byla pouze poddruhem zebry stepní. Protože zebra kvaga byla popsána dříve, podle pravidla priority se tedy zebra stepní správně jmenuje Equus quagga, vyhynulá zebra kvaga je pak poddruhem E. quagga quagga.
Zebra Chapmanova má mezi širokými černými pruhy vyznačeny ještě pruhy tmavohnědé. Tím se liší od ostatních čtyř poddruhů zeber .
[editovat]Výskyt
[editovat]Rozmnožování
Po úspěšném páření nastává březost, která trvá celý rok. Mládě se rodí jedno, pokud se narodí dvojčata, obvykle nejsou životaschopná obě. Po narození mládě měří kolem 84 cm a váží průměrně 35 kg. Samice je schopna páření téměř ihned po porodu, ale stává se to jenom zřídka. V průměru mívá samice mládě jednou za 3 roky.
[editovat]Jezdectví
Podobnost zebry s koněm vyvolává automaticky otázku, lze-li na ní jezdit. Obecně lze říci, že ano, ale problém je, že je mnohem obtížnější ji ochočit a vycvičit, než je tomu u koní. Případy, kdy se to podařilo, existují, ale jsou vzácné.[1]
[editovat]Odkazy
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
[editovat]Související články
[editovat]Externí odkazy
Pes
19. října 2010 v 17:25
|
Pes
Pes domácí
(Přesměrováno z Pes)
Na tento článek je přesměrováno heslo pes. Tento článek pojednává o domácím zvířeti. O jiných významech pojednává článek pes (rozcestník).
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||
| Canis lupus f. familiaris Linné 1758 |
jak pečovat o morče
5. října 2010 v 16:34
|
jak pečovat o zvíře
MORČE
Jestliže se rozhodnete chovat pouze jedno morče, musíte počítat s tím, že mu budete muset věnovat více času. Kotec musí být umístěn tak, aby vás morče vidělo a slyšelo. Dvě a více morčat si už
dělat společnost navzájem. Budou se zahřívat, povídat si spolu, takže už vás "nebudou tolik potřebovat". Jenom je důležité, když si budete kupovat dvě morčata, aby to byly dvě samičky. Protože dva dospělí samečci by se spolu prali. Tak to alespoň píšou v naučných knihách, ale jelikož výjimka potvrzuje pravidlo, tak my máme dva samečky a ti spolu vycházejí dobře. Taky
mít spolu samečka a samičku, ale to pak musíte počítat s tím, že se spolu budou pářit.
Morčátko
5. října 2010 v 16:30
|
Morče
Původ
Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název "guinea pig" - tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.
Literatura:
Michael Mettler: Morče - původ, péče, ošetřování. Art Area, Bratislava, 1997.
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions, Čestlice, 1999.
Michael Mettler: Morče - původ, péče, ošetřování. Art Area, Bratislava, 1997.
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions, Čestlice, 1999.
Slon
3. října 2010 v 9:25
|
Slon
Slon je největší žijící suchozemský savec. Při narození váží okolo 100 kg. Samice slona je březí 20 až 22 měsíců, což je nejdelší doba březosti u suchozemského zvířete. Slon se dožívá 60 až 70 let. Největšího slona zastřelili v Angole v roce 1974, vážil 12 000 kilogramů. Sloni jsou v současnosti přísně chráněný druh po celém světě.
žirafy
3. října 2010 v 9:21
|
žirafy
(Giraffa camelopardalis) je sudokopytník, je nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů. Samice jsou obecně trošku menší a lehčí.
Ač původem z Afriky je žirafa příbuzná s jelenem či krávou. Nicméně žirafa náleží do vlastní čeledi, kterou sdílí pouze se svým nejbližším příbuzným okapim.
Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Typicky si dlouhým jazykem přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím si shrábne listí hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají, stejně jako většina ostatních sudokopytníků, ve stoje, jen výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 20 minut a to navíc nikdy nespí v kuse.

